Horolezectví včera a dnes


PÅ™enesme se do roku 1983. Nastoupil jsem do prvního zamÄ›stnání a bral 1700,- KÄ za mÄ›síc. Jako adept horolezectví jsem se musel vybavit sportovními potÅ™ebami. Lezecké boty nebyly žádné, vÅ¡e se Å™eÅ¡ilo levnÄ›jšími ze dvou druhů kopaÄek. Ty byly z gumy, staÄilo jim odÅ™ezat Å¡punty a podrážku zabrousit. Stály 36 korun. Když jel ÄlovÄ›k lézt na pískovcové skály, nalepil na nÄ› mechovou podrážku, nebo si upravil papuÄe pro důchodce. Ty byly hodnÄ› populární. StaÄilo je nÄ›kolikrát namoÅ™it chemoprenem a opatÅ™it tkaniÄkami.

Hory lákaly vždycky

Cena baÄkor byla kolem padesátky. Lano, na které by snad dnes ani zemÄ›dÄ›lec neuvázal kozu, vytáhlo horolezci 450 korun. Karabiny, které byly novinkou na trhu, stály kolem stovky. Dále se dala koupit pÅ™etěžká přílba a lanový, hrudní úvazek. V jediné prodejnÄ› pro horolezce, která byla v BrnÄ›, zrovna dostali útoÄné stany K2. Nechal jsem tam za nÄ›j 1200. PÅ™itom jsem koupil celokožené pohorky za 550. To bylo vÅ¡echno, co se dalo oficiálnÄ› koupit.

Skoby pro lezení v Tatrách vykovávali kluci v národním podniku VŽKG. Z tamní vedlejší výroby, jsem si zakoupil i první dva cepíny. PotÅ™eboval jsem také spacák. Koupil jsem si ho u známého, který Å¡il pro expedici do ostraváků do Himalájí. PÅ™iÅ¡el mne na 1800. Karimatky nebyly, spávalo se na stavebních izolacích z NDR. Já mÄ›l Å¡tÄ›stí. Od kámoÅ¡e, kterému k niÄemu nebyla, jsem vykÅ¡eftoval ultralehkou karimatku z obchodního domu Schuster v MnichovÄ›. VymÄ›nil jsem ji za dvÄ› alba Kissáků.

Zbýval sehnat sedací úvazek. Objednal jsem jeden, který mi slouží pro práci dodnes. Å il ho kluÄina z Hranic na MoravÄ›. Jako materiál používal požární hadice, které kradl z paneláků. Ty zbavil gumové duÅ¡e a obarvil je na Äerveno. V podobných sedácích lezl každý, koho už nebavilo rovnat si záda pÅ™i odvěšení, v hrudním úvazu, nebo jen v kÅ¡andiÄkách, které se vázaly přímo na lanÄ›.

Dobývání zbyteÄného

CviÄné skály byly odjiÅ¡tÄ›ny jen v klíÄových místech. Vzhledem k tomu, že jiné jiÅ¡tÄ›ní neexistovalo, si každý rozmyslel, jestli vůbec poleze. Padat, se padalo ménÄ› než dnes. Asi proto, že pády v porovnání s tÄ›mi dneÅ¡ními, byly spíše lety. Ale to bylo dobÅ™e. Krátké odskoky, na dva tÅ™i metry, by díky pádovému faktoru tehdejší lana nevydržela.

Doporučené články